Restituce se staly jedním z výrazných prvků transformace českého hospodářství po roce 1989, které se dotkly mnoha lidí, včetně obyvatel Hradce Králové. Právě tady se mnoho budov a pozemků znárodnilo a spousta rodin se musela vystěhovat ze svých domovů, aby uvolnily místo průmyslovým stavbám a sídlištím. Po sametové revoluci mnoho z nich požádalo o navrácení, ale restituční proces byl poznamenán politickými zásahy a podhodnocením majetku. Stále však existuje možnost, jak celý proces obnovit.
Člověk by řekl, že v současnosti by měly být restituční procesy historickým tématem. Bohužel tomu tak není, a i dnes najdeme tisíce stále nevyřešených případů. Restituce se dotkly všech měst v Česku a Hradec Králové není výjimkou. Toto historické město východních Čech leží na soutoku řek Labe a Orlice a v průběhu staletí se stalo důležitým obchodním a kulturním centrem, které bylo známé svou architekturou a urbanistickým řešením.
Po převratu v roce 1948 se však situace změnila. K moci nastupuje komunistická strana a dochází k nacionalizaci soukromého majetku a k centralizaci moci. V Hradci Králové bylo znárodněno mnoho soukromých podniků či továren. Lidé ve velkém přicházeli o svá hospodářství, domovy a půdu, aby uvolnili místo pro výstavbu průmyslových areálů, veřejných budov nebo sídlišť. Ta se začala stavět v průběhu 50. a 60 let. Na pozemcích restituentů tak v roce 1969 vyrostly několikapatrové věžáky známé jako Slezské Předměstí, které se na nějakou dobu stalo největším sídlištěm v Hradci Králové. Sídlišťový boom pokračoval i v následujících letech.
Se sametovou revolucí však přišla naděje v podobě restitučního zákona. Ten umožňoval vydat lidem určitý majetek, kterým jim byl v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 odebrán. V Hradci Králové podali restituenti a jejich potomci tisíce žádostí. Místo adekvátní náhrady je však čekala studená sprcha. Nedotaženost celého restitučního zákonodárství, časté novely a částečná politizace významných restitučních sporů měly za následek neustálé prodlužování. To, co původně vypadalo jako jednoduchý a jasný proces, se proměnilo v mnohaleté soudní spory, z nichž mnohé stále trvají.
Nárok se nepromlčuje
Navíc tu byl ještě jeden problém. Rodina sice přišla o zemědělský pozemek, stát na něm však nechal postavit obytné domy a ze zemědělského pozemku se rázem stal stavební. Příslušný úřad ho ocenil jako zemědělský a nezohlednil tak jeho stavební charakter. Místo spravedlivého procesu se restituenti „v lepším případě“ dočkali náhrady, která zdaleka neodpovídala skutečné hodnotě pozemku.
Pořád však existuje způsob, který umožní celý restituční proces znovu otevřít. Málokdo totiž ví, že restituční nárok se nepromlčuje. Jen je potřeba splnit jedinou podmínku – v 90. letech minulého století si musela rodina svůj nárok zaregistrovat u pozemkového úřadu. Pokud tak učinila, není nic jednoduššího než si ho nechat překontrolovat.
Mnoho lidí o této možnosti nemá tušení. Stát v této oblasti dlouhodobě spoléhá na to, že restituenti zůstanou nečinní. V tomto směru mohou pomoci i různé organizace, jako například spolek My restituenti, který byl založen samotnými restituenty. Tato organizace bezplatně pomáhá restituentům s překontrolováním jejich nároků a poskytuje jim poradenství a podporu v řešení jejich případů.
