Fabriky, průmyslové stavby nebo výstavba sídlišť. Pardubice, stejně jako mnoho dalších měst v České republice, byly v minulosti hlavním centrem rozsáhlých průmyslových změn. Pro mnoho rodin to však znamenalo ztrátu pozemků, které vlastnily již několik generací. Pomoci jim měl restituční zákon, který měl však velké mezery. 

Znárodnění majetku je nepříjemnou kapitolou naší historie, na kterou doplatily rodiny, které vlastnily jakýkoliv pozemek či podnik. Únorový převrat v roce 1948 odstartoval masivní vlnu znárodňování, který na několik desítek let kompletně zlikvidoval soukromý sektor v Československu. Jako první šly na řadu podniky s více než padesáti zaměstnanci. Následovali řemeslníci a živnostníci a postupná násilná kolektivizace venkova.

Rodiny přišly o své domovy, živobytí, byly nuceny odstěhovat se do jiných měst a ztratily nejen své kořeny, ale i majetkové právo. Lidé často museli žít v otřesných podmínkách a jen tiše přihlížet, jak jejich pozemky chátrají nebo se mění ve státní podnik. Dnes na těchto pozemcích většinou najdeme továrny či průmyslové stavby, sídliště nebo silnice.

V 50. letech 20. století, kdy byla komunistická vláda v Československu na vrcholu, probíhala silná centralizace a komunistické plánování, které se odrazilo i v urbanistickém a stavebním rozvoji měst. Byla přijímána rozhodnutí, která měla zásadní vliv na to, jak a kde se rozvíjela výstavba.

Pardubice byly v té době součástí plánu na industrializaci a rozvoj těžkého průmyslu, což vedlo k rozvoji nových obytných čtvrtí, továren a infrastruktury. Město se industrializovalo, což znamenalo masivní výstavbu nových budov pro pracovníky a jejich rodiny, především ve formě panelákových sídlišť, které se staly symbolem té doby. Pro oblast Pardubic byla charakteristická stavba továren jako byl například komplex Synthesia nebo rozvoj železniční infrastruktury. Historické budovy v centru města byly v mnoha případech demolovány nebo přestavěny, aby uvolnily místo pro panelové sídliště, široké komunistické administrativní budovy nebo jinou infrastrukturu.

S rokem 1989 přišla však nová naděje. Restituční zákon. Naděje však brzy zmizela, protože ani tento zákon neznamenal spravedlivé soudní vyrovnání – vyčíslený nárok totiž nebyl adekvátní. Objevily se i případy, kdy stát nabídl vlastníkům pozemků kompenzaci, která ale nebyla vůbec přiměřená. To vše vedlo k nekonečným soudním sporům. 

Bezplatné poradenství  

Je však důležité zdůraznit, že i když jsou některé soudní spory stále nevyřešené, pořád existuje způsob, jak své nároky překontrolovat. Vyplatí se to udělat i v případě, že byly nároky státem vyčíslené jako nulové. Musíte splnit jen jedinou podmínku – v 90. letech minulého století musela vaše rodina tento nárok zaregistrovat u pozemkového úřadu. Pokud tak učinila, není nic jednoduššího, než si ho nechat překontrolovat.

Celý proces je navíc jednodušší, než si možná myslíte. Existuje mnoho organizací, které vám pomohou. Mezi ně patří i spolek My restituenti, který tuto službu nabízí bezplatně. Stojí za ním skupina restituentů, kteří si prošli úspěšnými soudními spory o spravedlivé vyrovnání a rozhodli se předávat své zkušenosti a kontakty.