V Ostravě, stejně jako v mnoha jiných částech České republiky, probíhaly po roce 1989 majetkové restituce, které byly doprovázeny řadou kontroverzí a sporů. V této souvislosti pomáhá spolek My restituenti, jehož cílem je osvětlit tyto nejasnosti, podpořit restituenty v jejich hledání spravedlnosti a pomoci jim spojit se znovu s jejich rodinným dědictvím.
Ostrava je známá svou bohatou průmyslovou historií. Jenže stejně jako v jiných městech České republiky, i tady probíhalo po roce 1948 znárodňování. Doplatily na to třeba gastronomické a hotelové budovy, historické stavby, průmyslové nemovitosti ale i obchodní domy jakými byly Textilia nebo ASO. Ty jsou skvělým příkladem toho, jak může historie ovlivnit podobu a vývoj města.
Zahájení výstavby Textilie se datuje do let 1928-1929 a již v roce 1930 byl obchodní dům otevřen veřejnosti. Bohužel, bombardování druhé světové války jej částečně zničilo. Město ho ale zvládlo obnovit a znovu zprovoznit. V roce 1948 však přišel další zvrat – Textilia byla znárodněna a stala se součástí podniku TEP pod novým názvem Ostravica. Přestože se jméno a vlastníci měnili, obchodní dům zůstal součástí ostravského života, až do tragické události v roce 2000, kdy se zřítila střecha starší části budovy. Po roce 2003 byl dům uzavřen a jeho budoucnost je dodnes nejasná.
Další významný obchodní dům v Ostravě byl ASO. Ten byl znárodněn krátce po válce v roce 1945 a později byl přejmenován na Hutník. K jeho modernizaci došlo mezi lety 1979 a 1984, kdy byl spojen s původním OD ASO střešní terasou. V 90. letech byl vrácen původním majitelům, kteří ho v roce 1994 prodali VZP. Ta ho opustila relativně nedávno v roce 2015. Od té doby je budova nevyužívaná.
O většině budovách a zabavených majetcích však tak podrobné informace nejsou dostupné. Po roce 1989, kdy vyšel v platnost restituční zákon, se staly předmětem restitučních nároků. Bohužel vypočítané kompenzace pro tyto objekty často vyvolávaly kontroverze a spory, z nichž některé se vedou dodnes. Rodiny nedostaly spravedlivou náhradu, a navíc často chyběla i adekvátní právní podpora nebo odborníci, kteří by je skutečně provázeli celým náročným procesem.
Málokdo z restituentů a jejich potomků však ví, že i dnes stále existuje způsob, který umožňuje celý restituční proces znovu otevřít. Restituční nárok se totiž nepromlčuje. Jen je potřeba splnit jedinou podmínku – v 90. letech minulého století si musela rodina svůj nárok zaregistrovat u pozemkového úřadu. Pokud tak učinila, není nic jednoduššího než si ho nechat překontrolovat.
Je smutným faktem, že stát počítá s tím, že mnoho restituentů zůstane v nevědomosti a nebude konat. Možná je to jeden z důvodů, proč o této možnosti tak málo lidí ví. Naštěstí tu je spolek My restituenti, který nabízí své služby zdarma. Společně s partnery, kteří mají bohaté zkušenosti v oblasti restitučních procesů, je připraven podat pomocnou ruku těm, kteří touží po spravedlnosti a chtějí se znovu spojit se svým rodinným dědictvím.
